Míče na házenou

Házená v TV

17. 12. 2019 20:05 hod. ČT Sport
STRABAG Rail Extraliga: HC ROBE Zubří - Pepino SKP Frýdek-Místek
TV COM
Sponser

Další odkazy

Fotogalerie Archiv

Informace o akcích a zajímavosti z házené do vašeho emailu. Přihlaste se k odběru novinek.
Email
14.11.2019 otevřeno: 737 x

Jsme jako rodina, říká o olomoucké partě házenkářka Kašpárková, sestra reprezentanta Stanislava Kašpárka

Táta a strýc patřili ke zlaté generaci, která ze Žeravic udělala jeden z nejlepších klubů v historii národní házené. Bratr Stanislav poznává Ligu mistrů v maďarském Szegedu a Magda Kašpárková, věrná rodinné tradici, bojuje o své místo v interligové Olomouci.

 

Ve dvaadvaceti letech se zabydluje v sestavě a nic jí neubrala ani nedávná angína. Sotva vstala z postele, sedmi góly sestřelila Veselí nad Moravou 33:32. „Minulý rok jsem se na hřiště dostávala pomalu, ale teď už se objevuji i v základní sestavě a je to super. Možná je to i tím množstvím zraněných, ale doufám, že budu hrát, i když budeme kompletní,“ přeje si Kašpárková.


Jak se hraje po angíně, když jste téměř neslezla ze hřiště?

Týden jsem se vyležela a další týden byly lehčí tréninky, takže jsem se mohla šetřit. Jinak ale nebylo nazbyt, jsme jen čtyři spojky, takže nás trenér střídal všechny čtyři. Posledních deset minut už bylo velice těžkých. Ale pomohlo mi, jak na mě Veselí hrálo osobní obranu, odpočinula jsem si. Jinak nevím, jak bych to zvládla.


Sedm gólů naznačuje, že jste se vyležela do střelecké formy.

Padalo mi to i tím, že jsem dopředu studovala brankářku. Moc často to nedělám, ale tohle byl velice důležitý zápas a vyplatilo se. Věděla jsem, že mám střílet na první tyč.


Díky tomu máte šestou výhru v řadě. Čím to, že Zora jede, i když spíš připomíná lazaret?

Myslím, že je to hlavně naším kolektivem. Jsme mladý tým, a i když hodně lidí onemocnělo, tak nás to stmelilo. Každá si věříme, každá se dostaneme na hřiště a každá na to máme.


Najít sounáležitost bývá v ženském kolektivu někdy složitější. Jste letos lepší tým než loni?

Minulý rok byl také super kolektiv. Teď máme ještě víc společných akcí, chodíme na večeře a děláme různé teambuildingové akce. Možná i tím to je, že jsme víc ne tým, ale skoro nejlepší kamarádky a rodina.


Může to být pro Zoru průlomová sezona?

Chceme postoupit do play off. Pak máme cíle probojovat se do finále českého poháru a moc bychom si přály nějakou medaili.


Pak byste se mohla pochlubit bratrovi Stanislavovi, který válí za Szeged a reprezentaci. Radí vám?

Jsme v kontaktu celá rodina, i když je daleko. Pokud přijede do Česka, vždycky se na mě přijde podívat, ale stává se to málo, protože má ještě reprezentaci. Sleduje naše průběžné výsledky, fandíme si navzájem a každý týden si voláme. Je to hezký vztah.


A vy si jezdíte pro inspiraci za ním do Maďarska?

Moc mi to nevychází, protože například letos hrajeme až do půlky prosince a nemáme jediný víkend volný. Když tam naši jedou, tak aspoň na čtyři pět dní, takže by mi to ani mé povinnosti v klubu nedovolily.


S bratrem jste oba začínali v Žeravicích v národní házené. Jak na to období vzpomínáte?

Hrávala jsem v obraně, takže do útoku jsem se vůbec nedostala a nestřílela jsem góly. Když mi bylo jedenáct, přešel klub na mezinárodní házenou a pro mě to byl opravdu velký skok, protože jsem do té doby jen bránila. A v Žeravicích pro mě nebyla kategorie, kde bych hrála, takže jsem musela jít do Olomouce.


 

Sice jde v obou případech o házenou, ale pravidly se sporty podstatně liší. Bylo složité se přizpůsobit?

Nezažila jsem kličky ani výskoky, takže to bylo opravdu těžké. Trochu jsem to zvládla, ale doteď se lépe cítím v obraně. Musím říct, že jsem chytla výborné mládežnické trenéry, paní Fischerovou a pana Krejčíře, kteří mě přivedli k tomu, že ten sport úplně miluji. Jsem moc ráda, že jsem se dostala až do áčka a že jsem v něm konečně dostala šanci hrát.


Letos máte průměr čtyři góly na zápas, pro tým tedy očividně nejste přínosem jen v defenzivě.

Nemyslím si, že bych byla střelkyně z dálky, moje přednosti jsou spíš kličky, protože mám rychlejší nohy.


Sníte o zahraničním angažmá?

Můj přítel hraje za Duklu a má ambice hrát v zahraničí. Je můj tahoun, takže kdyby se mu to podařilo, šla bych za ním. Ale nejdřív musím dodělat školu, studuji na fakultě tělesné kultury a pedagogické zároveň, mám to ještě na tři roky. Kdyby přišla nabídka v Česku, asi bych nad ní přemýšlela, protože příští rok mi v Olomouci končí smlouva. Uvidíme, co bude.

 

V Žeravicích roste sportovní hala, místním házenkářům tedy odpadne dojíždění do Přerova. Může se stát, že si jednou zahrajete za rodnou ves?

Třeba se tam jednou na důchod vrátím, bylo by to hezké. Doufám, že tam házená půjde nahoru, mládež je v Žeravicích skvělá, žactvo máme super a fungují tam i školní ligy. Přeju jim, aby se jim dařilo ještě lépe.

Autor: Miloslav Jančík, iDNES.cz