Míče na házenou
TV COM
Molten akce

Další odkazy

Fotogalerie Archiv

Informace o akcích a zajímavosti z házené do vašeho emailu. Přihlaste se k odběru novinek.
Email
23.3.2020 otevřeno: 705 x

Házenkářka Trumpešová pomáhá v nemocnici: Chtěla jsem pomoci jakkoliv, vlna solidarity v Česku je úžasná

Každý klub a každé družstvo se snaží s pandemickou koronavirovou situací vypořádat nejlépe, jak to jde. Sportovci se snaží samozřejmě udržet v kondici, ale mnoho z nich také pomáhá všude, kde je potřeba. Jednou z takových je také střední spojka Zory Olomouc Jarmila Trumpešová, která jako studentka Lékařské fakulty UP v Olomouci dostala možnost zapojit se jako dobrovolnice a vypomoct ve Fakultní nemocnici v Olomouci.

 

„Jarmila opakovaně zmiňuje také nedostatek roušek v nemocnici, a proto pokud by měl někdo nějaké roušky navíc, klidně nás můžete kontaktovat například přes sociální sítě našeho klubu. My předáme kontakt dál nebo zajistíme vyzvednutí roušek. Budeme moc rádi, když alespoň takhle budeme moct podpořit naše sportovce v jejich aktivitě. Do šití roušek se zapojila také spousta dalších hráček a trenérů a my jsme pyšní na to, jak se všichni tito lidé k situaci staví. Děkujeme a věříme, že se zase brzy uvidíme na palubovce. Všem přejeme pevné zdraví a trpělivost,“ vzkazuje fanouškům a házenkářským příznivcům vedení Zory Olomouc. Další kontakty najdete na webu www.dhkolomouc.cz nebo na Facebooku DHK Zora Olomouc.

 

Jarmilo, jak jste se dostala k tomuto způsobu dobrovolnictví v aktuální situaci a jak funguje například vaše rozřazení?

Na naší fakultě se iniciativy chopili zástupci 5. a 6. ročníku během minulého týdne a společně vytvořili databázi, do které se každý student může dobrovolně zapsat. Během pár dní po spuštění se nás nashromáždilo na 200, to číslo neustále roste. Naše jména jsou pak předávána Fakultní nemocnici Olomouc, která nás podle její aktuální potřeby zařadí do provozu. Skvělé je, že pomoc není soustředěna jen do FN Olomouc, ale spousta mých kamarádů funguje v jiných městech, třeba v nemocnici v Uherském Hradišti nebo doma na Slovensku.


Zvažovala jste, jestli se přihlásíte mezi tyto dobrovolníky nebo jste vůbec neváhala?

Hned od začátku jsem chtěla pomoct kdekoli, kde by bylo potřeba. Musela jsem se ale zároveň srovnat s faktem, že se tím pádem nepodívám nějakou dobu za rodinou do Brna a taky s tím, že bych v momentě nástupu do nemocnice přestala chodit na tréninky, abych neohrozila spoluhráčky a trenéry. Nakonec mi to vývoj situace dopředu nalajnoval.

 


Co je tedy přesně náplní vaší práce?

Ve Fakultní nemocnici v Olomouci momentálně obsluhuji infolinku urgentního příjmu. Fungujeme jako taková primární triáž. To znamená, že pokud se k nám dovolá pacient a bude chtít nějakou informaci o nákaze koronavirem, tak mu ji poskytneme, popřípadě ho odkážeme na linku Krajské hygienické stanice nebo linku Ministerstva zdravotnictví ČR 1212, dále podáváme informace o změnách a omezeních provozu právě FN Olomouc a v neposlední řadě přepojujeme pacienty na další kliniky (pracoviště) nemocnice. Denně máme desítky hovorů, v tomto týdnu se sice situace zklidnila, ale vypadá to spíše na klid před bouří. Naše pracovní skupina má 5 členů a točíme se po 12 hodinách na noční a denní směny.


Jak tedy pobíhá tato komunikace s lidmi, jaké emoce aktuálně u lidí převládají?

Spektrum volajících lidí je široké, ta hlavní emoce je ale zjevná, je to strach. Proto naším úkolem není jen stroze zodpovědět otázky, ale také lidi uklidnit a situaci i několikrát vysvětlit. Odměnou je nám, když na konci hovoru cítíme jejich úlevu. Ono zorientovat se ve všech těch informacích může být náročné a matoucí.

 

Vnímáte na této situaci alespoň něco malinko pozitivního?

Co mi přijde naprosto úžasné, jaká vlna solidarity se Českem prohání – především domácí šití roušek. Já sama jsem sháněla roušku do nemocnice, protože jich je tady stále nedostatek, roušku mi darovala moje spoluhráčka Nika Jansová, která je společně se svojí maminkou šije ve velkém.


Jaký je váš osobní názor a odborný pohled na celou tuhle situaci?

Co se týká vývoje nákazy, myslím si, že ty náročné dny máme ještě před sebou. Podrobně sleduji situaci nejen u nás, ale i v zahraničí a podle epidemiologických křivek z jiných států Česko ještě na pomyslném vrcholu není. Proto pokud nechceme, aby se italský scénář (situace je v zemi neúnosná a zdravotní systém je ve zdevastovaném stavu hlavně v oblasti severní Itálie) opakoval tady u nás, musí každý začít sám od sebe. To především dodržováním preventivních opatření, tedy pokud možno zůstat doma, nosit roušku, mýt si ruce a dodržovat další doporučení. Na místě je také pomoc seniorům, protože ti jsou nejzranitelnější věkovou skupinou. Pomoct můžeme například darováním „domácí‘‘ roušky, vysvětlením, jak a proč je používat nebo pomoci s nákupem.

 

A nakonec z pohledu sportovce, máte čas i na nějakou fyzickou aktivitu, na nějaký individuální trénink nebo něco podobného nebo na tohle teď nemáte ani pomyšlení?

I když je situace náročná, snažím se pořád udržovat v kondici nejen ve fyzické, ale také psychické. Jde to vlastně ruku v ruce. Abych si pročistila hlavu a taky abych se “nerozpadla“, každý den běhám v lesíku na Tabulovém vrchu samozřejmě s rouškou a doma pak posiluji. Když mám denní službu a nezbyde mi energie, tak se doma aspoň protáhnu.

Zdroj www.dhkolomouc.cz

 

Děkujeme Jarmile Trumpešové za rozhovor a za to, co dělá.

Přejeme všem házenkářkám, házenkářům i jejich blízkým pevné zdraví a trpělivost.